ZAPOMENUTÁ MOC PŮSTU

Půst je součástí našich životů už od pradávna, byl součástí lidských životů ještě dřív, než vzniklo křesťanství, s kterým si ho většina lidí spojuje. Teď všichni říkají, že půst znamená nejíst a při tom se zapomnělo na to, co je na půstu nejdůležitější – očista mysli a duše. Nejdůležitější na půstu není to, že nebudeme jíst maso nebo vůbec žádné jídlo, ale to, že omezíme přísun nových informací – nebudeme se dívat na televizi, nebudeme číst noviny, nebudeme chodit na večírky. Jde o to, abychom měli klid a prostor pro kontrolu myšlenek a emocí. Abychom věděli, co myšlenka vytváří. Je třeba mluvit s rozvahou a pořád zjišťovat, kdo je původcem myšlenky – ego nebo naše podstata? Ptáme se svých myšlenek jako živých bytostí, jako kdyby stáli před námi, co nám vlastně chtějí sdělit. Během myšlenkového půstu pracujeme s podvědomím - kontrola myšlenek je velmi důležitá, protože emoce nemůže žít bez myšlenky, myšlenka je její potrava. Půst neznamená omezení, ale naopak osvobození a spojení s naší podstatou.

Půst v sobě spojuje meditaci a modlitbu – stejně jako v meditaci je jeho cílem spojení s podstatou a stejně jako při modlitbě je jeho hybnou silou přání, myšlenka. Stejně jako při modlitbě se můžeme postit, abychom pomohli někomu jinému, než jsme my. Proto je třeba, abychom v půstu měli nějaký záměr - chci se něčeho zbavit nebo chci naopak něco získat a bez toho to nefunguje. Tato myšlenka bude to, na co se během půstu budeme soustředit a co nám pomůže zbavit se myšlenek, které by jen odváděly naši pozornost od toho, co chceme. Tento myšlenkový půst se může (a nemusí) spojit s půstem fyzickým a dokáže čistit mysl, duši, tělo a dokonce i minulé životy. V každém případě půst není o hladovění, tělo má svoje potřeby a je nutné je naplnit. Proto se ptáme myšlenky jako živé bytosti, co potřebuje. A ona nám řekne, jestli teď potřebuje jíst nebo jen pít. Důležité je uspokojovat i své chutě, protože chuťové pohárky jsou součástí těla a v tomto půstu jde o to, abychom se spojili se svým tělem a naslouchali jeho potřebám.

Půst se řídí několika jednoduchými pravidly, které je nutné dodržet, abychom dostali to, co chceme:

1. ROZHODNUTÍ Rozhodnout se k půstu je nejdůležitější pravidlo, abychom vůbec mohli začít.

2. STANOVENÍ CÍLE Je třeba si promyslet, čeho chceme půstem dosáhnout, co je jeho cílem, protože tato myšlenka pro nás bude opěrným bodem po celou dobu půstu a zároveň také díky němu určíme, kdy s půstem začneme.

3. POČÁTEK PŮSTU Pro určení začátku půstu existuje jednoduché pravidlo – pokud chceme něco získat, začínáme po novoluní, pokud se naopak chceme něčeho zbavit, začneme po úplňku. Znamená to tedy, že když chceme například získat novou práci, nového partnera nebo i třeba jen získat nové klienty, pak je nejlepší začít s půstem 1-3 dny po novoluní a využít tak energii dorůstajícího Měsíce. Pokud se rozhodneme např. shodit nějaké kilo, zbavit se nemocí či jen nechat odejít některé věci z našich životů, pak využijeme ubývající energii Měsíce po úplňku.

4. DÉLKA PŮSTU Nejkratší půst může trvat i jen jeden den, většina z nás drží tento nevědomý, jen fyzický půst často, ale právě proto, že si ho neuvědomujeme, nemá sílu, nefunguje. Pro ty, kteří s půstem teprve začínají, je nejkratší doporučená doba 3 dny, tím dáme sami sobě dost času pro splnění našeho přání. Další délka půstu se odvíjí od násobku tří – tedy šest, devět dní atd. Výjimkou z tohoto „pravidla tří“ je půst, kdy chceme, aby se nám naplnil opravdu velký cíl, pak je nejvhodnější držet půst po dva měsíční cykly, tj. 2x28 dní – to už se jedná opravdu o pohnutí s energií, splnění přání, rituál, kouzlo. Kouzlo v tomto případě znamená sílu myšlenky, vlastně očarováváme sami sebe myšlenkou.

5. KONTROLA MYŠLENKY Nejvýznamnější pravidlo tohoto půstu. Aby se náš cíl splnil, je třeba, abychom ho považovali za pevný bod, okolo kterého se točí celý půst. Pokud dostaneme chuť např. na jablko, je důležité si tuto myšlenku před sebou představit jako živou bytost, jako osobu, se kterou můžeme hovořit. Zeptejme se jí, zda jablko je opravdu to, na co má chuť. Možná budeme překvapeni, když najednou zjistíme, že ve skutečnosti naše tělo cítí potřebu napít se. Jde o uspokojení potřeb těla a o to, že mu věnujeme pozornost, kterou mu obvykle nevěnujeme. K tělu patří i chuťové pohárky, nesmíme tedy zapomínat ani na ně – může se stát, že během postní doby ucítíme chuť například na řízek nebo cigaretu a pokud zjistíme, že tělo si to opravdu žádá, že to není jen zástěrka pro jinou potřebu, můžeme si obojí dopřát bez výčitek svědomí.

6. VYHRAZENÝ ČAS PRO SEBE Každý den si vyhradíme jednu až dvě hodiny jen pro sebe, pro přemýšlení o správnosti této cesty. Je dobré mít deník, abychom si mohli zapsat všechny změny, myšlenky a pocity, které vnímáme a odpovědi na tyto otázky: Jsem klidnější? Jsem vyrovnanější? Jednám bez zbytečných emocí? Jak ostatní reagují na mě? Dosáhl/a jsem svých představ? Během postní doby je také dobré, pokud omezíme vstup vnějších informací – např. nebudeme se koukat na televizi, číst noviny a knihy, protože podstatou tohoto půstu je obrátit se k sobě a hledat informace uvnitř sebe.

7. PŘECHOD Z PŮSTU U krátkodobých např. třídenních půstů není žádný přechod nutný, pokud tuto potřebu cítíme třeba u půstu na dva měsíční cykly, klidně můžeme udělat přechodný den, kdy půl dne jíme ještě podle půstu a druhou polovinu dne již normálně.

Při prvním půstu asi budeme cítit nejistotu, jestli děláme všechno dobře, jestli neděláme někde chybu. Je důležité, abychom se zaměřili do sebe a znovu a znovu se ptali své myšlenky jako bytosti, jestli ji opravdu vnímáme správně. Čím více se budeme obracet sami k sobě, ke svému nitru, tím více se naučíme naslouchat sami sobě, své intuici a naučíme se spojit i s božskou podstatou v nás a tím snazší pro nás budou další půsty. Díky tomu, že se spojíme sami se sebou, dokážeme se pak jednodušším a lehčím způsobem spojit s energií, která k nám přichází shůry a je jedno, jak ji nazýváme.